Zuzana Teplíková

Les byl jen přes cestu, proto už se za nedlouho procházely mezi vysokými smrky. Nacházely hnědé kloboučky hříbků i žluté hlavičky lišek, ze kterých měla teta obzvláště radost. Povídala Celči, jak z nich vařívá liškovou omáčku. Rozdává ji i sousedům ve vísce. Mají ji moc rádi. A zdá se, že nejen tu omáčku, napadlo Celestýnku.

Procházka lesem za houbami byla pro Celinku moc příjemně strávený čas. Zvykla si procházet se v přírodě sama. V přítomnosti tety to byla milá změna. Moc si to užívala. Bylo to pro ni něco nového. Povídaly si s tetou o houbách, ptáčcích, které slyšely i viděly. Tetu moc potěšilo, když jí Celestýnka připomněla plyšovou pěnkavu, kterou od ní dostala k osmým narozeninám. Zmínila se jí i o svém plánu vytvořit si herbář.

„Tak to je skvělý nápad, Celi“, prohlásila teta nadšeně. „Můžeme se rovnou mrknout na louku tady za lesem a vzít nějakou bylinku, ať máš první úlovek.“

„Jéé, tak jo!“ zaradovala se Celča auž spolu mířily k louce.

Hned na kraji louky objevila první bylinku. Měla spoustu drobných žlutých kvítků.

„Teti, vezmeme tuhle, ta se mi moc líbí,“ prohlásila Celestýnka a hned si ji chtěla utrhnout.

Teta k ní zamířila a jakmile uviděla, kterou kytku Celča myslí, pousmála se.

„Dobře, vezmeme ji. A víš, jak se jmenuje?“

„No, to nevím,“ posmutněla trošku Cel, „ale můžeme to zjistit z nějaké knížky nebo na internetu,“ napadlo ji okamžité řešení.

„To nebude mutné, já ji znám a řeknu ti, jak se jmenuje. Je to třezalka tečkovaná, latinským názvem HYPERICUM perforatum [čti hyperikum perforátum]. Občas se jí říká svatojánská bylinka nebo krevniček. Vidíš ty červené tečky ve žlutých lístcích květu? Když je rozmačkáš, budeš mít červené prstíky. Proto se jí tak říká. V lidovém léčitelství má rozmanité využití. Například se z ní dělá čaj proti špatné náladě nebo i dlouhotrvající smutné a ponuré náladě neboli depresi, jak se tomu odborně říká,“ ukončila svůj výklad teta.

„A jak to všechno víš, teti? Ty jsi tak trochu…“ Celča se rychle zarazila, ale pak jí zvědavost dodala odvahy a svou myšlenku dokončila: „no ta - čarodějka?“

„Čarodějka?“ zeptala se překvapeně s úsměvem teta. „Ne, Celi, nejsem. I když – víš, že možná trochu jo? Nebo spíš někteří lidé si to o mně myslí.“

Teta se na chvilku zamyslela a pak dodala: „Jsem léčitelka - homeopatka, Celi. Víš, co je to homeopatie?“

„To právě moc nevím,“ odpověděla popravdě Celestýna.

„Tak já ti o tom něco řeknu a třeba tě i něco naučím, chceš?“ navrhla teta.

„Jo, to bych moc ráda!“ zajásala Celča. „A to pak budu umět léčit jako ty,“

Úryvok z knihy Celestýnčinykouzelnékuličky: homeopatický pohádkovýpříběh (2023)