Jan Švrček

Zatímco se Pete rval s Vildou a Dan útočil na uječeného prcka, podnikl Darek další výpad na vozík. Stále nebylo jasné, o co mu jde. Poskakoval kolem sedící Alice jako šaman kolem ohně a občas Romana bouchl pěstí do zad nebo ho rýpl do žeber. A Roman se jen vytrvale nakláněl nad sedící Alicí a nechal si všechno líbit.

Darek najednou ztratil trpělivost. Začal vyskakovat do vzduchu a vykopával do strany pravou nohu. Chtěl zasáhnout Romanovo koleno, pokaždé ale minul. Teprve až šestý nebo sedmý výkop byl úspěšný. Vyskočil do vzduchu jako pružina a kopl Romana nad koleno tak silně, až spolužák zaúpěl.

Roman se po bolestivém úderu pustil rukojetí vozíku a svalil se do trávy na zem, jak se mu podlomila koleno. Tam se chvíli nemotorně válel, motal, třel si bolavé místo a pokoušel se vstát.

Vozík s Alicí byl najednou bez dozoru. A na ten okamžik Darek právě čekal. Přiskočil k zadní kapse vozíku a vytáhl z ní knihu Faunaflóru, o kterou celou dobu usiloval. Alice se ale nedala. Byla pohotová stejně jako Darek. Popadla knihu za opačný konec a začala se o ni s Darkem přetahovat. Ovšem kluk, který si nahnal bicepsy během pádlování, měl větší sílu než holka na vozíčku, proto Faunaflóru hravě přetáhl na svou stranu. Když stisk sedící dívky povolil, s knihou v ruce si ještě pohodil a chystal se seběhnout dolů z kopce.

Právě v tom okamžiku se ze země zvedl Roman a popadl Darka zezadu za krk. Zuřil jako býk a z očí mu sršel vztek. „Už toho nech, frajere! A nával, co ti nepatří,“ křičel na celé kolo a bušil do něj pěstí.

Darek sykal bolestí, uhýbal ranám a sunul se stranou ke srázu. Ani nevěděl jak, ale náhle zavadil o zlámaný kůl zábradlíčka a zakolísal.

Roman využil Darkova klopýtnutí a skočil po knize. Ztratil ale rovnováhu a vletěl Darkovi přímo do náručí. Oba se náhle ocitli na zemi. Darek pod nárazem těžkého spolužáka ještě přidušeně hekl a zasténal. Měkký kraj srázu, na který dopadli, se přitom povážlivě pohnul. Roman to ale nevnímal. Zaslepený vidinou nespravedlnosti se jako o život sápal po knize.

Podmáčený okraj srázu nevydržel nadměrnou zátěž, odtrhl se a začal se sunout dolů. Oba rváči tak leželi na změti drnů a hlíny, která se jako výtah spouštěla do neznámého přízemí a nabírala přitom rychlost.

Ukázka z knihy StrážciSovího vrchu (2019)